transparentní účet
Účet spolku
Raiffeisenbank
Číslo účtu : 70100111/5500
Zasláním finančních prostředků dárce uzavírá darovací smlouvu.
V listopadu 2005 jsme si z porodnice v Brně Bohunicích přivezli zdravého, skoro čtyři kila vážícího, druhorozeného syna Davida. Všechno vypadalo dobře, ve 3 měsících jsme cvičili Vojtovou metodou držení hlavičky, ale cvičení podstupuje spousta dětí, tak jsme nad tím nepřemýšleli.David se pomalu učil to, co
V roce 2010 se nám v Brně Bohunicích narodil druhý syn, Lukáš. Luky se narodil jako zdravé dítě. Od narození jsme s ním cvičili Vojtovu metodu z důvodu stočené hlavičky na stranu a třepetání chodidly. Tyto problémy časem vymizely a jeho vývoj pokračoval v normálu. Učil se otáčet, lozit, sedět, mluvit, hrát si.
Prvních několik měsíců Toník roste jako z vody, apetit má tedy opravdu znamenitý. Celkově fyzicky předbíhá tabulky a grafy. Ještě nemá ani devět měsíců a začíná chodit. Za pár měsíců už pobíhá po celém bytě, všude je ho plno. Dokonce už reaguje na svoje jméno. Vždy se zastaví, otočí a odpoví zamáváním na
V listopadu 2005 jsme si z porodnice v Brně Bohunicích přivezli zdravého, skoro čtyři kila vážícího, druhorozeného syna Davida. Všechno vypadalo dobře, ve 3 měsících jsme cvičili Vojtovou metodou držení hlavičky, ale cvičení podstupuje spousta dětí, tak jsme nad tím nepřemýšleli.David se pomalu učil to, co děti dělají, byl sice trochu pomalejší, ale paní doktorkou nám bylo řečeno, že to kluci bývají.
V roce 2010 se nám v Brně Bohunicích narodil druhý syn, Lukáš. Luky se narodil jako zdravé dítě. Od narození jsme s ním cvičili Vojtovu metodu z důvodu stočené hlavičky na stranu a třepetání chodidly. Tyto problémy časem vymizely a jeho vývoj pokračoval v normálu. Učil se otáčet, lozit, sedět, mluvit, hrát si. Zlom nastal po očkování. Vše, co do té doby uměl a znal, bylo najednou pryč.
Prvních několik měsíců Toník roste jako z vody, apetit má tedy opravdu znamenitý. Celkově fyzicky předbíhá tabulky a grafy. Ještě nemá ani devět měsíců a začíná chodit. Za pár měsíců už pobíhá po celém bytě, všude je ho plno. Dokonce už reaguje na svoje jméno. Vždy se zastaví, otočí a odpoví zamáváním na naše mávání. Jen pořád nějak nerozvazuje jazyk.
Den za dnem se blížil Vikinčin nástup do 1. třídy a my jsme začali propadat zoufalství. Po nepříjemných zkušenostech s předškolním vzděláváním a zápisem v běžné škole, jsme pochopili, že inkluzivní vzdělávání s asistencí není pro nás.Bohužel ve Speciálně pedagogickém centru v Brně, jsme pomoc nenašli.
V listopadu 2005 jsme si z porodnice v Brně Bohunicích přivezli zdravého, skoro čtyři kila vážícího, druhorozeného syna Davida. Všechno vypadalo dobře, ve 3 měsících jsme cvičili Vojtovou metodou držení hlavičky, ale cvičení podstupuje spousta dětí, tak jsme nad tím nepřemýšleli. David se pomalu učil to, co děti dělají, byl sice trochu pomalejší, ale paní doktorkou nám bylo řečeno, že to kluci bývají.
Zásadní zvrat nastal v roce a půl po očkování, které proběhlo celkem bouřlivě s vyšší horečkou. Po odeznění horečky se David úplně změnil, vše, co do té doby uměl, včetně řeči, bylo pryč. Přestal se otáčet za hlasem, nereagoval na oslovení a volání, byl podrážděný, plačtivý. Po krátké době, kdy se stav neměnil, jsme navštívili neurologa v Brně. Výsledek zněl opožděný vývoj, nic víc. Následovalo vyšetření v nemocnici na ORL, zda má v pořádku sluch. Závěr byl, že slyší skvěle. Nikdo bohužel nevěděl, co s ním, tak jsme začali docházet na soukromou kliniku LOGO v Brně, kde podstoupil EEG a logopedky se ho snažily rozmluvit. Na Davidovi jsme si všímali různých stereotypů a repetitivního chování a jeho komunikace obsahovala hodně prvky echolálie (drmolení nesmyslů), tak jsme hledali, která diagnóza obsahuje tyto prvky. Našli jsme autismus, svěřili jsme se s tím paní logopedce a ta nám potvrdila, že u něj též vidí prvky autismu. Po 1,5 roce jsme docházku po dohodě ukončili, protože nenastal skoro žádný posun v řeči. Dále jsme nebyli posláni na žádné další vyšetření. Postupem času jsme se ujišťovali z chování, že David má PAS a začali jsme se k němu tak i chovat.
V roce 2011 jsme se pokusili Davida (zatím bez potvrzení PAS) umístit do MŠ ve Velké Bíteši, bohužel byl David těžce zvladatelný, tak nám doporučili raději umístění na ZŠ speciální ve Velké Bíteši. Paní ředitelka nás ochotně přijala a ubezpečila, že pro Davida budou mít asistentku a bude o něj dobře postaráno. Ani jeho chování a občasné nezvládnutí WC nebyl problém. A tak David v pěti letech a deseti měsících nastoupil do přípravného ročníku této školy. Začal chodit nejprve na pár hodin, aby si zvykl, potom se mu čas strávený ve škole prodlužoval, až zvládl celé vyučování. Začátkem roku školu navštěvují pracovnice SPC Jihlava, a tak David dostal diagnózu PAS, těžká mentální retardace + ADHD. Přípravný ročník si David zopakoval ještě jednou (zažádali jsme o odklad školní docházky). Za tyto dva roky si David osvojil základy ve společnosti, chování k lidem kolem sebe, procvičil si jemnou motoriku, rozšiřoval slovní zásobu, učil se spolupracovat a plnit zadání jednoduchých úkolů. David dokázal udržet pozornost jen velmi krátce cca 5−10 minut, proto s ním byla práce velice náročná, ale zjistilo se, že se dokáže něco naučit a k posunu docházelo ve všech rovinách. V první třídě povinné školní docházky dostal David od pracovnic SPC Jihlava plán výuky. Řeč (slova) používal minimálně, komunikace byla prováděna pomocí obrázků. Učil se zvládat grafomotoriku – čáry, obloučky, vlnky atp., základy sebeobsluhy a různé sociální dovednosti, vše zvládl s dopomocí v rámci své diagnózy.
Ve druhé třídě si hlavně upevňoval vše, co se naučil, a tyto dovednosti rozšiřoval o trpělivost a zručnost. Naučil se barvy i jejich různé odstíny a třídit podle materiálu, vše zvládal s malými chybami. V následujících letech si opět upevňoval již dříve zvládnuté učivo a učil se novým věcem – prostorové vnímání vpravo a vlevo, roční období a vše, co je s nimi spojeno, zvládnul pochopení orientace v času. Dále se naučil písmena a dnes v osmém ročníku již zvládá čtení, i když pouze s malým porozuměním textu, pojmenovat zvířata i různé předměty a pomůcky. Velký pokrok udělal i v matematice, nyní ovládá diktát číslic do 100, pochopil základní matematické operace, umí pojmenovat geometrické tvary, zvládá doplnit číselnou řadu a s pomocí narýsuje čtverec a obdélník. Mimo to se neustále zlepšuje v sebeobsluze a samostatnosti a získává lepší přehled o světě.
David v roce 2011 nastoupil na tuto školu jako těžce zvladatelný autista s těžkou mentální retardací a poruchou ADHD. Dnes v roce 2021 po ukončení sedmé třídy se naučil dovednostem, o kterých jsme si mysleli, že je nikdy nezvládne. Sice jsou některé s dopomocí, ale v mnoha směrech nám i budoucím lidem, kteří s ním budou pracovat, tyto dovednosti usnadní život s ním. Myslíme si, že David ve svých dovednostech ještě nedosáhl svého „stropu" a bude se posunovat a učit dále.
V roce 2010 se nám v Brně Bohunicích narodil druhý syn, Lukáš. Luky se narodil jako zdravé dítě. Od narození jsme s ním cvičili Vojtovu metodu z důvodu stočené hlavičky na stranu a třepetání chodidly. Tyto problémy časem vymizely a jeho vývoj pokračoval v normálu. Učil se otáčet, lozit, sedět, mluvit, hrát si. Zlom nastal po očkování. Vše, co do té doby uměl a znal, bylo najednou pryč. Začínali jsme zase od nuly.
Od paní doktorky jsme dostali kontakt na paní Gaizurovou s tím, že by nám mohla poradit a nějak nás nasměrovat. Začali jsme tedy docházet do ZŠ speciální na logopedii. Začátky byly hodně těžké. Luky se bál lidí (hlavně dospělých a neznámých), měl poruchu pozornosti a hyperaktivitu. Nevydržel sedět, natož se soustředit.
V jeho třech letech jsme šli k zápisu do běžné MŠ ve Velké Bíteši, kde byl následně i přijat. Od prvního dne měl u sebe paní asistentku. První měsíce byly hodně náročné, protože Luky byl na nás rodiče velmi fixovaný. Ve školce byl zpočátku hodně plačtivý a nedůvěřivý. Postupem času si zvykl a do školky se těšil. Paní učitelky i paní asistentka mu se vším pomáhaly. Luky stále nemluvil a hlavně nerozuměl, ale snažil se odkoukávat to, co dělaly ostatní děti. V té době jsme již měli za sebou vyšetření na ORL v Brně (závěr zněl, že slyší dobře), psychologa, později SPC Jihlava, neurologa, psychiatra a následně i Aplu Praha. Závěr zněl STMR, PAS a ADHD.
Po ukončení MŠ Luky nastoupil na ZŠ speciální. Nejdříve do přípravné třídy, kterou si zopakoval z důvodu odkladu. Přípravná třída mu velice prospěla a naučila ho, jak funguje život ve škole. Po prvních měsících již Luky zvládal udržet pozornost, poslouchat a vnímat paní učitelky, plnit si své povinnosti. Osvojil si hygienické návyky a chování ve společnosti. Také se naučil správně držet tužku, pastelky, pracovat s plastelínou a keramickou hlínou, poznávat barvy a geometrické tvary. Začal rozlišovat dny, měsíce, roční období. Časem i denní a noční režim. V přípravném ročníku navštěvoval i logopedii. Začínal zvuky zvířátek a postupně se přidávala jednoduchá slova, později i dvouslovná spojení.
Nyní je Luky v páté třídě. Od prvního dne ušel velký kus cesty. Zpočátku asi nikdo z nás netušil, jak a kam až se může posunout. Naučil se přijímat a být přijímán spolužáky, mluvit (jednoduchá slova a krátké věty), číst (sice jen s malým porozuměním), počítat (matematika ho velice baví), používat PC, psát, kreslit, pracovat s různými materiály. Začal se zajímat o dopravní prostředky, o přírodu, rád chodí do lesa poznávat a sbírat houby. Osvojil si princip nakupování a prodávání v obchodě. A také sport. V rámci školy jezdil i na plavání a také každým rokem na bruslení. Chodí také do sportovního kroužku a vždy se velice těší, co se nového naučí. Sport jako takový ho velice baví a rád se učí novým věcem. Chce dokázat to, co dokáží jiní.
Závěrem bych chtěla moc poděkovat všem paním učitelkám, asistentkám i paní ředitelce, že se Lukymu věnují od prvního dne jeho školního života. Jejich píle, trpělivost, čas i empatie ho posouvají krůček po krůčku stále dál. A jen díky nim je Luky tím, kým je dnes. Šťastné dítě, které se do školy těší a kterou má moc rád.
23. 8. 2015, po čtyřech a půl letech se opět dívám z okna čtvrtého patra boskovické nemocnice. Vidím stejné panorama města, nyní však není pokryté sněhem. Je konec parného léta, kdy nejlepší, co se dalo dělat, bylo zůstat někde ve stínu nebo u vody. Po čtyřech a půl letech druhý kluk, takže na manželku budeme teď v přesile. Porod proběhl podle plánu, Toník zrovna spí, manželka odpočívá a já pojedu zpět za starším synem, který za týden nastupuje do školky.
Prvních několik měsíců Toník roste jako z vody, apetit má tedy opravdu znamenitý. Celkově fyzicky předbíhá tabulky a grafy. Ještě nemá ani devět měsíců a začíná chodit. Za pár měsíců už pobíhá po celém bytě, všude je ho plno. Dokonce už reaguje na svoje jméno. Vždy se zastaví, otočí a odpoví zamáváním na naše mávání. Jen pořád nějak nerozvazuje jazyk.
Honzík už se pomalu chystá do první třídy, zrovna jsme se vrátili ze zápisu. Ve školce už jsme předběžně domluvení, že až přijde ten správný čas, může do stejné třídy nastoupit i Toník. U něj se ale začaly měnit prvky chování. Pořád ani slůvko, začíná se bát lidí. Když někdo přijde na návštěvu, schová se do skříně a nevyleze, dokud neodejde. Když jdeme na pískoviště, nechce být tam, kde je hodně dětí. Místo báboviček staví všechny hračky do řad. Alespoň, že je rád na procházkách, ale jen pokud jdeme po jeho oblíbených trasách. Jakmile se odchýlíme, je zle. Než se dívat na kolemjdoucí a poslouchat rady o výchově, raději se necháme vést. Když to řešíme u jeho doktorky, říká, že má jen opožděný vývoj řeči a že se to určitě časem zlepší.
Manželka odmítá čekat na to, „až se to časem zlepší“, a jdeme na první vyšetření z mnoha. U neurologa se zdá být vše v pořádku, alespoň po stránce odborného vyšetření. Ale oba jsme doškrabaní, dokopaní a slyšet nás je až ven před budovu. Toníkovi se nelíbí ani čekárna, natož pak ordinace. A dostáváme se k psycholožce. Po vstupním vyšetření máme předběžnou diagnózu. Dětský autismus, nízkoprahová forma. Toník v tomto období špatně spí. Usíná kolem půlnoci a probudí se i několikrát za noc. Na pohodě doma to samozřejmě nepřidává ani jednomu z nás. Manželka jako bulldog prochází všechny možné weby a hledá případnou pomoc. Na zkoušku s ním také začíná chodit několikrát týdně do školky, kam nastoupí od září. Asistentku nemáme, a tak ji supluje právě manželka.
Po několika pokusech se na nás usmálo štěstí a v O.S. Logo nás berou do rané péče. Začíná k nám pravidelně chodit slečna Hanka, s Toníkem to opravdu umí, a i my se učíme, jak komunikovat, jak cvičit a rozvíjet Toníka i sebe. Po dvoutýdenním pronásledování Toníka na každém kroku s nočníkem se loučíme s plínkami přes den. A teď další meta: nástup do školky. Už tak nějak víme, co na Toníka platí, a domlouváme se se školkou. První den však přicházíme po půl hodině domů. Asistentku už sice máme, ale Toník nevydrží ve školce déle než od snídaně do oběda. Sám sobě v duchu vysvětluji, že se to postupně zlepší, pořád nějak odmítám přijmout návrhy manželky na speciální vzdělávací zařízení. Lidi venku jsem už začal ignorovat, včetně jejich rad, jak by se mělo dítě vychovávat. Co můžou vědět? Ale pořád se tvrdošíjně držím toho, že i v běžné školce to bude ok.
Hanka z rané péče i Lenka, naše klinická logopedka, nám říkají o možnostech speciálních škol v okolí. Mezi jinými padne i Velká Bíteš. Na kilometry je to jako do Brna, ale časově to pro nás z Tišnova vychází líp. Obě mají s touto školou zkušenosti a už i já vidím, že běžná školka nikam nevede. Toníka tam nechají vylítat, ale rozvoj bohužel žádný. Toník už nemá problém s lidmi mimo naši domácnost, a tak můžou babička s dědou hlídat a my vyrážíme po silnici 374 směrem Velká Bíteš. Cestu lemují lesy, potůčky a sem tam projedete pěknou vesničkou. Zde to mám opravdu rád i na každou služební cestu tudy projíždím na D1. Po dvaceti minutách kochání zastavujeme na parkovišti a jdeme na domluvenou schůzku. Za chvíli sedíme v kanceláři paní ředitelky. Opět probíráme náš příběh a poprvé máme pocit, že nám někdo přesně rozumí. Paní ředitelka nás doplňuje, mluví nám z duše a asi po půl hodině nás bere na exkurzi po škole. Postupně projdeme všechny patra a třídy, a nakonec jdeme na návštěvu přípravného stupně. Ve třídě je všechno, co má náš Toník rád, hlavně houpačka a trampolína. A také úžasný komunikační systém. Čtyři kluci a tři dospělí mají právě hudební výchovu. Zpívají písničku o tom, jak se mění roční období a mně už na klíně sedí malý smíšek jménem Honzík a snaží se mi vzít brýle. Asi po dvou hodinách se vracíme zpět do Tišnova zcela nadšení. Je nám jasné, že toto je přesně to místo, co hledáme posledních několik let. Před začátkem školního roku ještě jednou navštěvujeme školu, tentokrát i s Toníkem. Zatímco on je s jednou z paní učitelek ve třídě, my se domlouváme v ředitelně včetně třídní učitelky, jak bude probíhat začátek školního roku a učení.
První školní den, vybaveni novou aktovkou a ostatními školními potřebami a pomůckami, dorážíme k budově školy. Dneska to bude rychlé, jen takové seznámení a domů. A opravdu to trvá necelou hodinu. Toník poprvé vidí Honzíka, Jarouška a Jožíka, své spolužáky a zkušené mazáky předškolního stupně. A aby to bylo vyvážené, je ve třídě také Míša, Marta a Jitka, úžasná skupinka pedagogického sboru, který má přípravný stupeň na starosti. Už na konci letních prázdnin jsme se domluvili, že postupně bude Toník ve škole déle a déle. První dny snad vydrží dvě hodiny, doufáme v duchu. Ráno jej dovezeme do školy, poté počkáme na parkovišti a pojedeme domů. Ale co to? Již druhý den vydrží Toník celou výuku a během dvou týdnu už zvládne i školní družinu. Náplní dne v předškolním stupni jsou různé výchovy.
Například tělesná výchova, ale tu nám brzy omezí druhá vlna Covidu a třetí ministr zdravotnictví. Smyslová výchova, kde se postupně seznamuje s novými poznatky pomocí sluchu, hmatu, čichu i chuti. Pracovní a výtvarná nás až tak nebaví, raději se Toník dívá, kde co lítá. Zato hudební výchovu si užívá plnými doušky.
Všechno, co prožije ve škole či na procházkách do okolí, zaznamenávají holky (jak jsme si familiárně pojmenovali učitelky a asistentku) do jeho zážitkového deníku. Víkendové a prázdninové zážitky naopak doplňujeme my a v pondělí si o tom ve třídě všichni společně povídají, což není vždy úplně jednoduché. Jako u všech, se i u Toníka střídají dobré a horší dny. Někdy se mu nechce vstávat, nebo se sekne u oblékání. Ale vždy se během těch 20 minut co nás dělí od školy uklidní a začíná se těšit. Jsou dny, kdy pracuje skvěle, jsou dny, kdy jen dělá naschvály, a přesto jsou holky vždy příjemné, klidné a přívětivé. I když si umíme živě představit, jak občas umí Toník řádit.
A jak vlastně probíhá ráno, když vystoupáme po schodech ke dveřím školní budovy? Toník si plácne s paní učitelkou, která má službu u dveří, v šatně se společně s ostatními dětmi převleče a přezuje a hurá do třídy. Ta je hned za rohem, takže sprint netrvá dlouho. Do třídy doslova vlétne jako velká voda. A pak se teprve dějí věci. Z našeho malého divočáka je součást fungujícího organismu, jakým třída je. Dodržuje komunikační systém kartiček, zvládne s pomocí pracovat na úkolech, které ho přiblíží k odměně, dokáže se uklidnit ve snoezelenu, líbí se mu na krásné zahradě za školou. Chodí krmit školního králíka, když má jejich třída službu.
Po prvním půlroce v této škole můžu shrnout naše zkušenosti do pár vět. Všichni, které potkáváme v prostorách školy, jsou vždy usměvaví a příjemní i přesto, že jejich práce není vůbec jednoduchá a zaslouží si velké uznání. V nenápadné budově u silnice je doslova sedmé nebe vytvořené vedením školy a všemi zaměstnanci. Škola je vybavena pro výuku znevýhodněných dětí, je ale smutné, že vzdělávací systém pro děti, které neměly v životě úplně štěstí, není politický mainstream. Tím pádem se nedostává Speciální škole v Bíteši tolik peněz a pozornosti, jaký by si zasloužila. Ale kdo ví, třeba se blýská na lepší časy.
Den za dnem se blížil Vikinčin nástup do 1. třídy a my jsme začali propadat zoufalství. Po nepříjemných zkušenostech s předškolním vzděláváním a zápisem v běžné škole jsme pochopili, že inkluzivní vzdělávání s asistencí není pro nás. Bohužel, ve Speciálně pedagogickém centru v Brně, jsme pomoc nenašli. Nezbývalo nám nic jiného, než „pátrat na vlastní pěst“. Při „brouzdání“ po internetu jsme narazili na příznivé ohlasy na školu ve Velké Bíteši. Po přečtení základních informací se nám škola v Bíteši jevila jako malý zázrak. Po osobní návštěvě a rozhovoru s paní ředitelkou už to byl velký zázrak. Asi poprvé od stanovení diagnózy jsme se cítili jako pozemšťané, a ne jako návštěvníci z jiné planety, protože všichni ve škole chápali naše problémy, starosti a ve všem se nám snažili maximálně vyjít vstříc.
Vikinka je už DRUHAČKA! Sice nemá vždy světlý start do nového dne, ale vlastně každý den přináší něco, v čem se díky péči ve škole zlepšuje! Ochutnává nová jídla, lépe snáší hudbu a zvuky. Osvojuje si nové dovedností. Co je pro nás ale hlavní, jde do školy ráda, bez záchvatů pláče, a je jí ve škole dobře.
Velice si ceníme práce a nasazení všech zaměstnanců ve škole, individuálního přístupu ke každému dítěti (nejen k tomu našemu), téměř rodinné atmosféry, kdy se znají mezi sebou pedagogové, děti i rodiče. Pro děti se ve škole zkrátka dělá nad rámec povinností, protože se všichni snaží připravit je co nejlépe do života! Což není mnohdy samozřejmost ani v běžné základní škole.
Jako rodiče nás nepřestane mrzet, že Vikinka nenavštěvovala v Bíteši i předškolní vzdělávání, dalo by se s ní pracovat ještě daleko lépe. Stačí, aby se o existenci a činnosti školy zkrátka vědělo! Základní a Praktická škola v Bíteši si zaslouží maximální pozornost nás rodičů i širší veřejnosti, protože je ve spoustě ohledů zcela výjimečná. Bylo by naším splněným snem, kdyby škola k výročí svého založení dostala jako dárek tolik potřebnou rekonstrukci, a snad bychom tím vlili do žil i další energii všem pedagogům, kteří s našimi dětmi neúnavně pracují.
Rodiče Viktorie Balabánové, žákyně 2. ročníku ZŠ a PŠ Velká Bíteš
Když jsme hledali vhodnou školu pro dceru, která trpí autismem, byla možnost ji každý den vozit do Brna, anebo najít nějakou školu více dostupnou našemu bydlišti. Dlouhou dobu bylo Brno jasnou volbou,
Když jsme hledali vhodnou školu pro dceru, která trpí autismem, byla možnost ji každý den vozit do Brna, anebo najít nějakou školu více dostupnou našemu bydlišti. Dlouhou dobu bylo Brno jasnou volbou,jelikož v našem regionu Tišnovsko jsme bohužel školu pro děti se speciálními potřebami nenašli. Ale stále nás odrazovala představa každý den strávit s autistickým dítkem několik hodin na cestě, a navíc skloubit tohle cestování s prací.
Brno máme 32 km, jelikož jsme z Deblína, takže jsme začali hledat něco alespoň trochu blíž.
Zdálo se to nemožné a až později nás napadlo hledat na druhou stranu, a to v kraji Vysočina.
Když jsme objevili Speciální školu ve Velké Bíteši, bylo to pro nás opravdu velké štěstí.
Hned jsme kontaktovali paní ředitelku a již po prvním sezení s ní bylo jasné, že jsem našli tu nejlepší školu pro naši Justy, a navíc v dobré dostupnosti našemu bydlišti.
Když přišlo září 2014 a Justy měla nastoupit do první třídy, přišly obavy, jak si bude Justýnka zvykat na nové prostředí, a jak si budou její paní učitelky zvykat na ni…
V té době to s ní bylo opravdu složité. Nezvládala pořádně sebeobsluhu, nevydržela moc sedět na jednom místě a byla šíleně hyperaktivní, všude jí bylo plno.
Bylo třeba si zvyknout na její chování, dávat pozor, aby nikam neutekla, a na spousty dalších věcí. To nás dost děsilo.
Do té doby Justy chodila do školky, kde měla jen svoji asistentku, a tak jsem si říkali, jak to bude probíhat, když ve třídě bude více dětí s podobným postižením a paní učitelky nebudou mít na starost jenom ji.
První dva měsíce byly ve fázi zvykání si ze všech stran. Justýnka si kupodivu zvykala vcelku dobře, ale celý první rok to bylo pro ni náročné období, jelikož jí dva měsíce po nástupu do školy vstoupil do života ještě další člen naší rodiny, brácha Mikulášek. 😊
Navíc hned v druhém pololetí prvního ročníku byla dlouho nemocná, jelikož dostala velkou a vleklou chřipku. Při ní prodělala pár epileptických záchvatů, tudíž byla asi 3 měsíce doma. Takže po větší odmlce následovalo znova zvykání si na nové věci a prostředí.
Nyní už Justýnka chodí do školy sedmým rokem a za dobu, co školu navštěvuje, udělala velké pokroky, a to hlavně v sebeobsluze, hygienických návycích, ale také v začlenění se do kolektivu. Justýnky diagnóza je těžká, a tak každý krůček, který udělá vpřed, je opravdu hodně „vydřený“. My musíme říct, že obří zásluhu na tom mají právě paní učitelky, které se nevzdávají a stále se snaží docílit toho, aby Justy šla kupředu…
Na Justýnce pozorujeme, jak se každý den těší na paní učitelky a jak je ráda, když ráno nasedne do auta a jede tu známou cestu do své milované školy. ♥
Škola je místo, kde obecně děti prožijí významnou část svého života, a pro děti jako je Justýnka, je škola téměř jediným místem, kde tráví čas bez svých rodičů. Neumíme vyjádřit, jak moc jsme rádi za to, jakou jí ve škole projevují lásku, zájem a hlavně nadstandartní péči.
Je vidět, že lidé, kteří pracující v této škole, dělají svou práci srdcem, a i když je to mnohdy fyzicky i psychicky náročné, tak to nevzdávají a snaží se, aby naše děti byly především šťastné.
Justýnka dělá díky škole pokroky, kterých by doma nedosáhla. Jsou to mnohdy i drobnosti, za kterými ale stojí velká dávka trpělivosti a neustálé péče. Bylo pro nás velmi náročné, když byla škola zavřená a Justýnka s námi trávila 24 hodin 7 dní v týdnu. Na Justýnce bylo vidět, jak jí škola a její paní učitelky chybí. Nám zase chyběla možnost mít "chvilku pro sebe".
Děkujeme tedy za všechno. Za každý pokrok, který Justýnka díky vám udělala a za to, že se jí věnujete s láskou. ♥
Jako mamka dvou "raubířů", kteří jsou od narození plně odkázáni na veškerou pomoc druhých, bych velice ráda využila této možnosti, a v první řadě poděkovala paní ředitelce Mgr. Gaizurové. Ta u nás před sedmi lety zazvonila
Jako mamka dvou "raubířů", kteří jsou od narození plně odkázáni na veškerou pomoc druhých, bych velice ráda využila této možnosti, a v první řadě poděkovala paní ředitelce Mgr. Gaizurové. Ta u nás před sedmi lety zazvonila a mně, jako zcela vyčerpané matce od každodenních rehabilitací a starostí, nabídla možnost přijmout děti do přípravného stupně základní školy speciální. Do této doby jsem neměla vůbec ponětí, že něco tak úžasného pro tyto děti vůbec existuje, navíc ve Velké Bíteši – v místě našeho bydliště. Ještě dnes si přesně pamatuji, jak jsem na ni ve dveřích hleděla a zprvu vůbec nechápala, proč tu je? Co mi to vlastně nabízí? 😊 Nabídla mi neskutečnou pomoc a pro děti něco naprosto nového, nepoznaného...
Dvojčatům je dnes skoro třináct let a díky úžasné píli, a především trpělivosti všech paní učitelek a asistentek, dnes chodí už do páté třídy. Zodpovědně můžu říct, že se do školy každý den těší. Především na angličtinu, která je velice baví, a i na mimoškolní aktivity, recitační soutěže, vzdělávací soutěže, kroužek logiky i družinu, kde s ostatními dětmi zažijí spoustu legrace a zábavy.
Jediné, co škole chybí, je důstojnější zázemí, které by si všechny tyto děti a zaměstnanci plně zasloužili! Snad i jejich rodiče, protože absenci výtahu ve škole, kde jsou v současné době imobilní děti, pociťují i oni. Každé ráno bojujeme o čas, aby se naše děti mohly zúčastnit výuky a nemusely ráno čekat v zimě ve frontě na plošinku, jejíž tempo se dá přirovnat hlemýždi na náledí, což je v dnešní moderní době zcela tristní... Každopádně ještě jednou obrovské díky všem za to, co pro "naše děti" děláte. Ať Vám každodenní úsměv a energie, kterou dětem prostřednictvím sebe dáváte, vydrží i nadále ve stejně skvělém duchu!
Syn navštěvuje tuto školu velmi dlouho, a proto mohu říct, že jsem spokojena s prací, kterou paní učitelky a paní asistentky odvádí při výuce dětí s kombinovanými vadami. Paní učitelky se neustále vzdělávají a čerpají poznatky a zkušenosti,
Syn navštěvuje tuto školu velmi dlouho, a proto mohu říct, že jsem spokojena s prací, kterou paní učitelky a paní asistentky odvádí při výuce dětí s kombinovanými vadami. Paní učitelky se neustále vzdělávají a čerpají poznatky a zkušenosti,
které se následně snaží uplatnit ve výuce těžce hendikepovaných dětí. Cením si toho o to více, že dokážou samy vyrobit některé pomůcky tak, aby každému jejich žáčkovi vyhovovaly. Snaží se, aby se děti naučily co nejvíce, a to zábavnou formou.
Syn navštěvuje tuto školu velmi dlouho, a proto mohu říct, že jsem spokojena s prací, kterou paní učitelky a paní asistentky odvádí při výuce dětí s kombinovanými vadami. Paní učitelky se neustále vzdělávají a čerpají poznatky a zkušenosti,
Co ovšem není dobré, je budova školy, která je, dle mého názoru, naprosto nevyhovující. Prostory pro děti na vozíku nejsou žádné, děti se nemají kde převléct, kam uložit vozíky. Také nesmím zapomenout na paní učitelky, které při své náročné práci nemají vůbec žádné zázemí.
Rekonstrukce budovy, která je slibovaná již mnoho let, se pořád odkládá. Naše děti zřejmě nejsou pro zřizovatele prioritou, a to je moc špatné. I proto vznikl spolek s názvem "Škola života", aby se za přispění hodných lidí vybraly prostředky na aktivity dětí nebo opravy a případnou rekonstrukci školy. Všem dárcům ze srdce děkuji. Helena Musilová
Činnost spolku můžete podpořit zasláním jednorázového nebo pravidelného příspěvku na číslo transparentního účtu.
od základu daně si lze odečíst hodnotu darů, poskytnutých na veřejně prospěšné účely, pokud úhrnná hodnota darů za rok přesáhne 2% ze základu daně nebo činí alespoň 1 000,00 Kč. V úhrnu lze odečíst maximálně 10% ze základu daně. (§ 15 odst. 1 zák. č. 586/1992 Sb. – zákon o daních z příjmu)
od základu daně, snížené dle § 34 zák. o daních z příjmů, si lze odečíst hodnotu darů, pokud hodnota daru činí alespoň 2 000,00 Kč. V úhrnu lze odečíst maximálně 5% z již sníženého základu daně. Tento odpočet nemohou uplatnit poplatníci, kteří nejsou založeni nebo zřízeni za účelem podnikání. (§ 20 odst. 8 a § 34 zák. č. 586/1992 Sb. – zákon o daních z příjmu)
Pro vybudování vhodných podmínek pro děti s handicapem zpracovalo město Velká Bíteš projekt, který počítal s rekonstrukcí,
Základní škola a Praktická škola Velká Bíteš, příspěvková organizace, sídlí v budově, která má více jak 100letou historii. Původně tedy nebyla určena pro děti s handicapem, a už vůbec ne pro žáky imobilní. V 80. letech proběhla rekonstrukce a škola začala sloužit žákům s lehčím postižením. Po roce 2000 škola začala přijímat žáky i s těžším postižením. V roce 2012 byla instalována schodišťová plošina, zřízena snoezelenová místnost a další. I nadále je ale nutné řešit prostorové a stavební úpravy budovy.
Pro vybudování vhodných podmínek pro děti s handicapem zpracovalo město Velká Bíteš projekt, který počítal s rekonstrukcí, přístavbou a nástavbou objektu. Vzhledem k velké finanční náročnosti podalo město Velká Bíteš žádost do programu IROP.
Projekt byl z tohoto dotačního programu podpořen s tím, že termín realizace byl předpokládán v období let 2021–2022. V rámci žádosti byly celkové náklady na projekt vyčísleny na 31,1 milionů korun,s z toho výše neuznatelných nákladů, tedy hrazených přímo z rozpočtu města, činila 12,5 milionů. V jarním období loňského roku byl přepočten rozpočet stavby na cenovou úroveň roku 2020, čímž došlo ke zvýšení celkových nákladů o 2,1 milionu. Celkové náklady na rekonstrukci, přístavbu a dostavbu byly vyčísleny na 33,2 milionu.
Na podzim 2020 byla zpracována finální projektová dokumentace stavby a došlo k dalšímu zpřesnění finančních prostředků. Byla vyčíslena cena celkových nákladů 39.971.516 Kč, z toho výše dotace pro projekt z IROP činí 18.700.000 Kč. Vlastní podíl města (neuznatelné náklady) činí 21.971.516 Kč. K této částce je nutné přičíst i náklady na vybavení a ostatní nábytek ve výši 3.000.000 Kč. Zmíněné částky jsou včetně DPH.
Ovšem i přes úspěch s dotačním titulem je současná povinná částka pro město stále vysoká, proto hledá další možnosti financování rekonstrukce školy.
SOUHRN USNESENÍ ze schůze Rady města Velká Bíteš č. 75/2021 konané dne 25. 01. 2021Usnesení týkající se ukončení realizace projektu v rámci DT č. 11703 – Integrovaný regionální operační program a rozdělení projektu na dílčí stavební objekty pro možnost žádostí o dotaci na jednotlivé objekty.
18/75/21/RM – rozhoduje odstoupit od realizace projektu „Přístavba Základní školy a Praktické školy Velká Bíteš“, na který bylo vydáno rozhodnutí o poskytnutí dotace z programu č. 11703 – Integrovaný regionální operační program.
termín: 31. 03. 2021
19/75/21/RM – pověřuje odbor investic a rozvoje rozdělením projektu „Přístavba Základní školy a Praktické školy Velká Bíteš“ na dílčí stavební objekty, které lze realizovat samostatně s pomocí dotačních programů.
termín: 30. 06. 2022
Z výše zmíněných částek je zřejmé, že rekonstrukce školy je pro zřizovatele velkou zátěží a hledá další možnosti financování. Spolek Škola do života, z. s. vznikl zejména proto, aby snahy zřizovatele podpořil a umožnil tak svým přičiněním zlepšit prostředí, ve kterém se děti s postižením vzdělávají. Popřípadě přispěl na vybavení a zařízení ve škole. Tato škola si totiž podporu zaslouží.
Projekt Snoezelen pro děti je zaměřen na podporu vzdělávání dětí potýkajících se celoživotně s handicapem různého druhu a závažnosti.
Projekt Snoezelen pro děti je zaměřen na podporu vzdělávání dětí potýkajících se celoživotně s handicapem různého druhu a závažnosti.
Hlavním cílem projektu je oprava již vybudované multismyslové místnosti v prostorách školy zvané snoezelen. Ta odstraňuje možné bariéry ve vzdělávání pomocí senzorické stimulace, zejména u dětí s autismem, s Downovým syndromem, dětskou mozkovou obrnou, kombinovaným postižením a dětem s mentálním postižením.
Snoezelenová místnost těmto dětem umožňuje užití metod relaxace, rozvoj verbální i neverbální komunikace, stimulaci smyslů, podporuje kognitivní a emocionální složky osobnosti. Posiluje schopnost adaptace, socializace, snižuje impulsivitu a stres. Je to jedna z efektivních metod podpory vzdělávání handicapovaných dětí.
Snoezelenová místnost byla ve škole vybudována v roce 2013. Je velmi intenzivně využívána, stala se nedílnou součástí vzdělávání dětí.
V současné době je nutná oprava této místnosti. Bohužel došlo k poškození odpadů, které se nacházejí v podlahové části místnosti. Toto poškození odpadů má za následek znehodnocení podlahové krytiny a elektroinstalace, znehodnocení dřevěných rámů vodního lůžka a dalšího vybavení.
Rádi bychom snoezelen také vybavili novými prvky a pomůckami dle potřeb našich dětí.
V současné době jsme nechali vyhotovit cenovou nabídku na opravu podlahové části včetně odpadů a elektroinstalace. Jakmile obdržíme cenové kalkulace, shrneme v příloze náklady na rekonstrukci snoezelenové místnosti a vyčíslíme cenu pomůcek a zařízení pro cílený rozvoj dětí.
Termín předpokládané realizace projektu Snoezelen pro děti: červen 2021–prosinec 2021.
Projekt plavání pro děti s mentálním postižením, autismem, zdravotním znevýhodněním
Projekt plavání pro děti s mentálním postižením, autismem, zdravotním znevýhodněním
Projekt se týká podpory kurzu plavání a terapie pro děti ve věku 5–16 let, které se celoživotně potýkají se specifickými vzdělávacími potřebami, vyplývajícími z diagnóz autismus, lehké mentální postižení, kombinované postižení, zdravotní znevýhodnění (epilepsie).
Děti se speciálními vzdělávacími potřebami využívají pro plavání plavecký kurz, se specifickými výukovými metodami, který mimo jiné ze zákona počítá se zvýšeným počtem instruktorů při výuce. Běžná základní škola realizuje plavání s počty 15 dětí na jednoho instruktora plavání, děti se specifickými potřebami mají tento počet upraven na
4 děti na jednoho instruktora plavání. Není totiž možné takto handicapované děti učit ve větší skupině se stejnými metodami jako děti zdravé. Navíc potřebují ve vodě neustálý dohled. Zvláště specifický způsob výuky vyžadují děti s těžší formou autismu. Vysokou míru kontroly potřebují i děti s epilepsií.
Zvláště specifický způsob výuky vyžadují děti s těžší formou autismu.
Projekt by podpořil 20 dětí v tomto specifickém plaveckém kurzu a umožnil by jim 10 lekcí plavání (jedna lekce cca 90 min), popř. 20 lekcí (jedna lekce 45 min.) Do projektu není zahrnuta doprava (přibližnou částku 40.000,- hradí škola a rodiče). Projekt se týká čistě jen přímé podpory plavání a terapie.
Provozní náklady
10 x 1.680,-
16.800,-Kč /pronájem velký bazén, 2 dráhy
Mzdové náklady
10 x 4.500,-
45.000,-
Celkem 75.800,- Kč
V případě, že kurz nebude možné vzhledem k epidemiologickým opatřením v tomto termínu realizovat, bude stanoven náhradní termín pro realizaci a vyčíslena nová kalkulace. Pokud by došlo k poklesu ceny za plavání (méně žáků, změna cen...) je možné ušetřenou částku použít na úhradu dopravného. Pokud bude částka vyšší, bude probíhat další jednání spolku, popřípadě rozdíl uhradí škola a rodiče.
Muzikoterapie má velmi všestranné využití a může prospívat dětem s různými potřebami souvisejícími s jejich postižením.
Muzikoterapie má velmi všestranné využití a může prospívat dětem s různými potřebami souvisejícími s jejich postižením. Muzikoterapii aplikujeme v naší organizaci již několik let. Má velký vliv na emoční ladění dětí, zvláště pak dětí s autismem. Stala se jedním z podpůrných metod při vzdělávání žáků s handicapem.
Hudba a hudební prostředky v muzikoterapeutické praxi vedou k harmonizaci, rozvíjení komunikace, sociálních vztahů, k tělesnému i emočnímu uvolnění, k sebevyjádření i seberealizaci. Často jsou používány takové nástroje a metody práce, které jsou přístupné pro všechny, a umožní tak tvořit hudbu bez nutnosti umět hrát na nástroje.
Muzikoterapii využíváme vždy v cca 45minutové lekci. Lekci je vhodné opakovat cca po 4−6 týdnech. Součásti muzikoterapie je i diagnostika dítěte, jeho obtíží a vytvoření postupu vedoucího ke zmírnění těchto negativních obtíží. Muzikoterapeut sleduje reakce a vývoj dítěte, zaznamenává posuny a správné formy práce.
Muzikoterapii ve škole vede externě Mgr. Bc. Svatava Drlíčková, speciální pedagog, muzikoterapeut. Jedná se o lektora s mezinárodní certifikací. Mimo lektorství také publikuje v oblasti expresivních terapií. Působí jako muzikoterapeut a arteterapeut v sociálních službách, ve zdravotnických zařízeních, ve speciálním školství a v privátní praxi. Od roku 2007 zavádí a aplikuje muzikofiletiku.
Cena za 1 skupinu/1lekci
1.200,-
Celkem za 4 skupiny
4.800,-
Počet 5 lekcí za 1 skupinu
6.000,-
Celkem 5 lekcí za 4 skupiny
24.000,-
Celkové náklady na 5 lekcí muzikoterapie pro 4 skupiny činní 24.000 Kč.
Realizace projektu Muzikoterapie: září 2021–únor 2022
Škola do života, z. s. je samosprávným a dobrovolným svazkem fyzických osob ve smyslu 214 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník) ve znění pozdějších předpisů, který zastupuje zájmy a cíle jeho členů.
Cílem spolku je poskytování účinné pomoci a podporyorganizaci, která se zabývá vzděláváním dětí se specifickými vzdělávacími potřebami – dětí s autismem, s mentálním postižením, s kombinovanými či vzácnými vadami.Zaměřili jsme se na aktivní podporu Základní školy a Praktické školy Velká Bíteš, příspěvkové organizace.
Rádi bychom svým snažením napomohli k rekonstrukci školy a díky dílčím projektům a aktivitám vytvořili lepší podmínky pro vzdělávání dětí, které již na startu života neměly tolik štěstí a celoživotně se budou potýkat se svým znevýhodněním.
Logo našeho spolku je modré, chceme tak dát najevo sympatie k lidem s autismem.Je ztvárněno formou srdce, symbolizující sílu rodičů − srdce pro děti.
Podporované aktivity spolku naleznete vždy na naší webové stránce v záložce Projekty.Pro realizaci našich projektů byl zřízen transparentní bankovní účet.Finanční prostředky se dostanou přímo tam, kam mají – k podpoře dětí s handicapem.
Spolek je nezávislý na vedení jiných subjektů. Má charakter neziskové organizace.Není zřízen za účelem podnikání, dosahování a rozdělování zisku.
Členy a zakladateli spolku jsou rodiče a přátelé osob se znevýhodněníma fyzické či právní osoby, které se pro členství ve spolku dobrovolně rozhodly. V právních vztazích vystupuje spolek jako právnická osoba pod svým jménem. Spolek byl zapsán 12. 1. 2021 u Krajského soudu v Brně, oddíl L, vložka 27288.
„Snažíme se, aby našim žákům bylo ve škole dobře, učili se v podnětném a vstřícném prostředí s vysokou mírou odborné podpory tak, aby mohli dosáhnout svého osobního maxima. Chceme je co nejvíce naučit a
připravit je do života. U všech dětí budujeme cestu ke vzdělávání pomocí pochopení jejich potřeb, odborného přístupu, empatie. Víme, co by naše děti potřebovaly, na některé věci jsme ale sami, a často nám pro realizaci chybí finanční prostředky.“ (Mgr. Blanka Gaizurová)
Základní škola a Praktická škola Velká Bíteš, příspěvková organizace je institucí vzdělávající děti s různými druhy postižení. Je v mnoha oblastech výjimečná. Má jedinečný individuální přístup ke každému dítěti. Rodiče ji pro vzdělávání dětí rádi vyhledávají. Je takovou menší, téměř rodinnou, speciální školou. Stala se prvním školským zařízením v Kraji Vysočina, které je certifikovaným pracovištěm Bazální stimulace, a jako jediná v tomto kraji má předškolní vzdělávání zacílené na aktivní pomoc handicapovaným dětem – přípravný stupeň základní školy speciální. Zřizuje samostatnou autistickou třídu a nabízí vzdělávání dětí se specifickými vzdělávacími potřebami od přípravného stupně přes základní školu až po obor střední školy samostatně zřízené pro děti s těžkým handicapem. Je zařazená do sítě „Zdravých škol“ a má krásnou přírodní ukázkovou zahradu.
Telefoní číslo : +420 777 941 396
E-mail : fialova@skoladozivota.cz
Telefoní číslo : +420 724 335 923
E-mail : gaizurova@skoladozivota.cz